Tonda: Atmosféra mě pohltila

Oběhnout fotbalové hřiště pro něj bylo zabijácké. Vždyť ještě nedávno vážil pomalu dva metráky. Dnes patří tramvaják Tonda mezi tvrdé jádro běžecké party Prostě běž, v níž našel svou druhou rodinu. Za sebou má přitom i závod, který musel vzdát a pak brečel jak malý kluk.

KURZ ZDARMA: ROZBĚHNI SE Z CHŮZE ZA 28 DNÍ
Staň se členem běžeckého klubu Prostě běž!

Běh mi vzal iluzi, že něco nedokážu. Dal mi odvahu vytyčit si cíl a vyrazit na klikatou cestu ho splnit. Dal mi zkušenost, že trénink splněný zcela mimo plán je důležitější než ten, který jde snadno. Dal mi totiž vůli dokončit to. Běh mi zvedl sebevědomí a posílil vytrvalost. Je to taky hodně o stavu mysli. Nejdůležitější však podle mě je to, že je to o tobě. Ty jsi dokázal překonat sám sebe a své cíle. Nelze se vymlouvat na druhé. Vždy si to vybojuješ anebo prohraješ jen ty sám.

Díky běhu poznávám nové lidi napříč celou republikou, které bych normálně nejspíš nepotkal. Hodně z nich se stalo mými přáteli a společně navštěvujeme a pořádáme i neběžecké akce.

Kamarád mě hecnul

Jako řidič tramvaje jsem měl velmi špatné stravovací návyky. Například po návratu z práce jsem se v jednu v noci najedl a šel spát. A přejídal jsem se. Důsledkem toho jsem se dostal až na váhu 176 kilogramů.

20x30-PHMI12411

Vyhledal jsem proto odbornou pomoc a snažil se hubnout vlastní silou. Výsledky byly ale hodně střídavé. Jednou šest kilo dole, podruhé zase nahoře. Po dvou letech jo-jo efektů jsem nakonec usoudil, že si nechám udělat plikaci žaludku (zmenšení žaludku, pozn. red.). Efekt hubnutí byl raketový. Změna myšlení ve stravě a razantní ubytek váhy mě motivovaly. Najednou jsem mohl jít do značkové prodejny a pořídit si oblečení jiné než nadměrné. Sport mě bavil vždycky, rekreačně jsem se věnoval převážně kolektivním sportům, ale také jsem rád jezdil na kole a lyžoval. Najednou mě však sport méně bolel, regenerace byla rychlejší a zvládl jsem více.

V té době jsem stále ještě běh nenáviděl. Oběhnout před zápasem třikrát fotbalové hřiště kolem dokola, pro mě bylo zabijácké. Většinou mi po pár stovkách metrů ztvrdla lýtka a moje rozběhání končilo.

Inspirativní příběhy našich běžců najdeš také v NOVÉ PŘÍRUČCE 112 BĚŽECKÝCH TIPŮ

Fotbal nakonec ale byl i u zrození mých běžeckých začátků. Po jednom zápase mi kamarád vyprávěl o pohlcující atmosféře na běžeckých závodech. Slovo dalo slovo a já slíbil, že za dva měsíce poběžím večerní desetikilometrový závod v Praze. Hned druhý den jsem vyrazil se proběhnout kolem vesnice. Dopadlo to katastroficky! Po asi osmi stech metrech jsem už nemohl. A tak jsem začal hledat nějaké rady a plány, jak se rozběhnout. Nejdřív jsem následovat ten s názvem „Z gauče na 5 km“. Postupným tréninkem se moje kondice sice zlepšovala, ale stále to nebylo na 10 km a ještě do limitu za devadesát minut. A tak jsem začal hledat další plány a našel Prostě běž. Díky prvním radám z videí jsem začal měnit styl běhu a soustředit se na dýchání a postoj. Poprvé v životě jsem doběhl deset kilometrů v čase 1:29 pár dní před závodem.

Moje druhá rodina

V den závodu jsem byl dost nervózní a plný očekávání. Rodina bude fandit na trati, takže jsem věděl, že musím doběhnout. Ale kamarád měl pravdu: atmosféra mě postupně začala pohlcovat a ladit na samotný závod. Když před startem zněla moje oblíbená skladba Vltava, naskakovala mi husí kůže. Diváci naprosto skvěle fandili, což mi nedovolilo zastavit. Nakonec jsem proběhl cílem v rekordním čase a emoce se mnou cloumaly o sto šest. Došlo i na slzy štěstí, že jsem právě dokázal něco, o čem jsem před dvěma měsíci ani nesnil.

FB_IMG_1633356146427

Začal jsem vnímat běžce kolem sebe a i mě to zcela pohltilo. Běh mi změnil život zcela zásadním způsobem. V běhu jsem našel sám sebe, vlastní svobodu a čas pro sebe. Díky běhu jsem poznal spousty lidí, někteří se pak stali mými přáteli, tak jako běžecká skupina Prostě běž z Brandýsa nad Labem. To je moje druhá rodina, která mi opravdu pomohla v těžkých chvílích.

IMG_20210617_104536

Kouzlo společných výběhů je v tom, že se nedělají rozdíly mezi běžci a běží se společně. Člověk pozná spoustu různých životních příběhů a hlavně zažije spoustu zábavy. Proto je tak rád vyhledávám.

Na běhu se mi líbí jeho rozmanitost v podobě délky trasy, tempa i vlastních nálad. Jsou dny, kdy to vyloženě nechutná, a jindy to zase jede jako po másle. Běh mi pomáhá vyčisti si hlavu a urovnat myšlenky.

Prohra mě posílila

Za svůj největší úspěch považuju dva běhy. První byl běh v Lednici, který byl hodně náročný, ale díky podpoře a motivaci z běžecké skupiny jsem věděl, že musím doběhnout. Cesta, která tam vedla, byla dlouhá a náročná. Stovky naběhaných kilometrů jsem měl zúročit v tomto ostře sledovaném závodě. Opět se potvrdila kamarádova slova o pohlcující atmosféře.

Závodem z opačného konce pak byl půlmaraton v Ústí nad Labem. Mistr si myslel, že to dá pod 2:30, že má naběháno, že ho spolkne jak malinu. Opak byl pravdou. Přemotivovaná hlava mě hnala vpřed jako šílence. První problémy tak přišly už na šestém kilometru. V tu chvíli mi došlo, že je po závodě, ale nechtěl jsem se vzdát jen tak. Jenže na dvanáctém kilometru k tomu skutečně došlo a musel jsem odstoupit. I zde proběhly emoce. Sedl jsem si na obrubník a bulel jako malý kluk. Hořká chuť prohry. Naštěstí jsem si s odstupem času tu prohru vyhodnotil a ziskem z ní byla změna přístupu k tréninkům i závodům a vlastně i potvrzení té různorodosti nálad při běhu.