Skvěle spím a zhubla jsem 8 kg

Tady je příběh Marcely, která začala s během ve 45 letech.

Celý život mě sport provází, na základce atletika a pak později aerobic. Když jsem si vzala manžela-fotbalistu, tiše jsem záviděla jeho odvahu vybíhat na Ještěd. Během 20 let manželství jsem stále byla věrná aerobiku a běh mi nic neříkal. Vlastně už jen představa, jak se zadýchám mě děsila.

Kurz zdarma začíná 30. srpna

Stěhování a trocha deprese byla asi počáteční motivace

Odstěhovali jsme se na vesnici do Českého ráje, starosti okolo domu a k tomu dospívající děti zvyklé na městský život. Syn si zvykl, ale starší dcera podlehla svodům města a v 18 se víceméně sama odstěhovala za kamarádem. A tady začínám žít svůj život já. Začala jsem si čistit hlavu na spinningu, to mi vydrželo asi rok. Manžel stále běhal a já si říkala, že až bude tepleji, tak vyběhnu. To mi trvalo další rok, kolo mě nebavilo, musela jsem jet autem na určitou hodinu, zaplatit, rezervovat místo… a do toho depky s dcerou, byla jsem na dně.

Eda: Začni běhat! Kurz začíná tady

Začala jsem těsně před narozeninami

5.3. 2017 ( pár dní před 45.narozeninami) přišel ten den, kdy jsem se rozhodla v deseti stupních vyběhnout. Oblékla a snažila jsem se 2 km běžet. Snažila je to správné slovo. Nemohla jsem dýchat a myslela jsem, že umírám. Manžel, který mě podporoval stále opakoval, že se to zlepší. Měl pravdu z ničeho nic postupně přišel ten báječný pocit únavy a vítězství, zvládla jsem to.

Na Facebooku jsem narazila i na tuto úžasnou skupinu se spoustou rad,takže teorii mám zmáklou na jedničku.

A tak následovaly dny, kdy jsem přišla z práce, oblékla se jako elektrická žena do tmy a vyběhla. Přicházela další malá vítězství. Vzdálenosti jsem postupně zvládala bez zadýchání a přidávala postupně další kilometry. V hlavě jsem měla jen to, jak přijdu domů a jdu běhat. Netrápili mě starosti s dcerou, cítila jsem se nabitá.

Skvěle spím a zhubla jsem 8 kg

Mám za sebou čtvrtý měsíc s běháním a už si život bez běhání nedovedu představit. Hledám každou chvilku, kdy můžu jdu ráno v šest, nebo večer v osm. Chmurné myšlenky mě opustili a jak skvěle spím!! A bonus? Mínus 8 kilo. ????

Zatím mám za sebou jen 150 km, ale jsou to kilometry mých myšlenek, mého mozku a mého těla. Sousedi mě potměšile sledují s kávou a cigárem na terase. Je to jejich volba, jejich život jejich zdraví. Každý máme jiné priority. Já jsem ráda, že jsem objevila nový horizont a novou životní motivaci.

Tak a to je můj příběh, který není u konce, ale na samém začátku.

Ahoj a ať to běhá! Marcela